Žhavé uhlí, Haragei, Správná otázka

Žhavé uhlí

Velkým fenoménem a událostí mého duchovního uspořádání byl přechod žhavého uhlí. Nebudu se zde o tomto zážitku obšírně rozepisovat, jelikož ten, kdo je součástí Kakushinkanu , se s tímto dříve nebo později osobně setká.

Psal se rok 1995, téměř celý den se připravoval obrovský žhnoucí koberec, který měl večer sloužit k přechodu. Byl jsem rozhodnut jít, i kdyby mi mělo uhlí spálit chodidla. Meditace a pozdější trans pro mne znamenal další možnosti mé osobnosti. Poté jsme si všichni přítomní stoupnuli do jedné dlouhé řady a jeden po druhém přecházel celý dlouhý žhavý koberec. První krok, který jsem na žhavé uhlí udělal, se mi nesmazatelně vryl do paměti. Změť pocitu strachu se tímto prvním krokem změnil na překvapení. Při stálém mumlání si mantry jsem tento první krok udělal. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že žhavé uhlí při teplotě téměř devět set stupňů může být pociťováno jako pěnové bonbony rozsypané po zemi. Následoval další a další krok. Kroků jsem udělal asi osm, každý asi metr dlouhý a stále jsem se bořil chodidly do pěnových bonbonů. Třes a zima mne v tu chvíli opustily a na konci žhavého koberce mne přepadl nepopsatelný pocit radosti nad tím, že jsem zažil něco opravdu nádherného a hlubokého. I když pro někoho to může být pouhé šílenství.

Od té doby jsem takovouto zkušenost zažil ještě několikrát a vždy to byl úchvatný zážitek. Všem Vám přeji, abyste zažili také takovou radost jako já při přechodu žhavého uhlí. Tak do toho, stojí to zato!

Renshi

Haragei

            Díky tomu, že jsem se při studiu bojového umění věnoval i energii – haragei – tak jsem začal studovat tok energie tělem i mimo něj. Tento zážitek je již také velice starý, cca z roku 1994. Není to sice nic veleslavného, ale pro mne to tehdy znamenalo velký pokrok a dodalo mi to chuť k další práci. Při jednom cvičení jsem posílal vědomě energii ze svých dlaní mimo tělo. Tato energie je vlastně pociťována jako teplo a s tímto teplem jsem pracoval. Pracoval jsem s tímto teplem z toho důvodu, že jsem jej chtěl později používat k léčení sebe a druhých. Byl jsem o léčivé síle této energie přesvědčen. A tak jsem cvičil pár týdnů teplo mezi dlaněmi. Po určitém čase se mi podařilo soustředěním zvýšit teplo, několik centimetrů od dlaně, o 5,5 °C. Tehdy mne to velice potěšilo a léčivý dotek dlaní byl mnohem příjemnější.

            Je to sice maličká částečka všech možností, ale třeba někoho z Vás nadchne k hledání cílů ještě krásnějších a vyšších. Není to soutěž, ale práce se sebou samým. Jestliže tento způsob života někoho z Vás chytne za srdce, tak Vám přeji mnoho štěstí a občas nějakou tu chybu, jelikož chybami se člověk učí.

Renshi

Správná otázka

            Každý běžný den, kdy člověk prožívá jakoukoli situaci, může si být jist, že je v ní útočníkem i obráncem. V každém okamžiku života je to tak.

            Už jste se někdy podívali do jádra problému, ať velkého, nebo malého? Do jádra Vašeho problému? Stojí to za to! Poznat, že není proti komu útočit, jen proti sobě samému.  Studium bojových umění je jakási příprava k tomu, abychom lépe pochopili svůj vlastní život, naší roli v něm a jeho děj. V technikách sebeobrany překonáváme druhé, ano, ale jen proto, abychom se naučili dalším cvičením u těchto technik vydržet a trénovat a trénovat a trénovat. A tím překonat sami sebe. Je to pak hlubší rovina. Potom už není nic, nač bychom měli útočit, tak jako pak v životě není nic, nač bychom se měli zlobit či nadávat. Vše je pouze škola pochopení, proč se právě ta která situace odehrála.

            Tak dlouho budeme cvičit techniky, až se dostaneme do bodu, kdy už není třeba bojovat. Boji se vyhneme a ani nenastane. Tak dlouho budeme nadávat a házet vinu za svou nervozitu a beznaděj na druhé, až konečně pochopíme a pak se už tyto situace nebudou opakovat. Musíme ovšem přednostně pochopit, že si ve svém životě za vše můžeme sami. JEN MY SAMI!

            Kdo z nás dokáže říct, že se mu to či ono, ač to znervózňuje a bolí sebevíc, stalo jeho vlastní zásluhou? Ptejme se sami sebe KDO? KDO?

            Kdo z nás si dokáže položit to správné PROČ? Teď hned si zkusme tuto otázku zodpovědět. TEĎ HNED! Přemýšlejme…! Je to to správné PROČ, když si například řekneme „Proč je ten člověk takovej debil a kecák hovadiny? Nejradši bych mu jednu fláknul!“, nebo „Proč to děcko sakra furt řve a nechce usnout?“, nebo jde o správné PROČ, když si v takovýchto situacích sami sobě položíme otázku „Proč mne to tak rozhodilo?“, nebo „Proč mi to tak vadí?“ A nastává další a další proč směrem do našeho nitra.

           Co myslíte, které PROČ je pro pochopení našeho života důležitější? Vše je jen naše vlastní rozhodnutí. Naše volba. POŠLEME MYŠLENKU A VESMÍR SE POHNE!

 Renshi