Vznik a vývoj
VZNIK A VÝVOJ DÓJÓ DENDÓ
Dojo Dendó vzniklo v Ostravě v dubnu roku 2003. Na tento nápad jsem přišel již roku 1999, kdy jsem se do Ostravy čerstvě přistěhoval. Tehdy ovšem byly pokusy o založení jakékoli pobočky Kakushinkanu v podstatě nemožné, o čemž jsem se postupem času přesvědčil. Zkrátka bylo nejdříve třeba zajistit zaměstnání, které bylo schopné uživit mou rodinu a spoustu jiných existenčně důležitých věcí. Ale i přes to všechno jsem se stále snažil cvičit a trénovat. A až po letech se mi tento sen uskutečnil. A jsem vděčný, že jsem se do toho pustil. Jsem též vděčný všem lidem, kteří mne v tom velice podporovali a tímto jim chci moc poděkovat. Název pro tuto pobočku jsem hledal velmi dlouho. Bylo jich dost, ale ještě to nebylo ono. Až jsem našel slovíčko DENDÓ. Toto slůvko znamená chrám a přesně vystihovalo to, co jsem chtěl do této pobočky vnést. Hlavní záměr byl, je a bude, aby si každý, kdo zde bude vytrvale cvičit a trénovat, vybudoval svůj vlastní krásný chrám. A v tomto chrámu, zdravém a silném, bude mít svou ušlechtilou duši. Nechci vychovat žádnou bandu násilníků a nevychovanců. Budu dbát na to, aby se nově příchozí dozvěděli i o morálních hodnotách života. Jestliže toto učení pomůže třeba jen jednomu člověku v tom, stát se lepším, splnilo svůj účel. Od vzniku dojo Dendó uplynulo již několik měsíců a někteří mladí lidé přišli a zas odešli. Ovšem někteří to vydrželi. A nejen že vydrželi, ale něco z bojového umění se již naučili a byla opravdu radost pohledět na jejich pohyb při technikách cvičených na tréninku. Někteří byli šikovní a nadaní pro pohyb více než jiní. To však nehraje roli, protože vím, že i ten méně nadaný může vyspět v opravdového mistra svého těla. Celkově na tréninky docházelo zpočátku průměrně osm cvičících od jedenácti do čtyřiceti let. Někdo by si mohl pomyslet, že je to dost málo lidí. Můj názor je ovšem jiný. Myslím si, že je lépe potěšit srdce deseti, než mysl desetitisíců. Mám takto daleko více času a možností se věnovat tomu, co je u každého žáka potřeba zdokonalit. Můj dík patří těmto lidem, kteří se rozhodli zdokonalovat se v umění, vyučovaném v Kakushinkanu! Všech si jich velmi vážím a doufám, že u nich Kannin bude trvat celý život. Ať v dojo Dendó, nebo kdekoli jinde, kde se může zušlechťovat lidská povaha a brousit charakter. Tréninky probíhaly dvakrát týdně a to po dvou hodinách. Žáci byli ovšem nuceni u vyšších technických stupňů cvičit též doma. Jinak se to nedá zvládnout. V rozmezí let 2003 – 2005 byl v Dendó nejvyšší technický stupeň šesté kyu, ale doufal jsem, že se to brzy změní a pásy budou barvami jen hrát. Asi polovinu tréninku jsme věnovali rozcvičce a akrobacii. Poté se probíraly techniky, které se vyskytují v nejbližších stupních. Nebo byl také vyučovány techniky složité, aby si žáci zkusili, jak jsou na tom s vnímáním a vlastním pohybem. Za hodinu se probraly tak dvě, tři techniky. Myslím si, že je třeba techniku vícekrát pilovat a pochopit ji. Technika se cvičila pomalu a ke konci cvičebního času již rychle a případně v těžší formě. Snažil jsem se dbát i na realitu technik, jejich působnost a účinnost. Proto upřednostňuji při technice počáteční úder nebo kop do slabých míst soupeřova těla za účelem ho navolnit k dané technice. Techniky probíhali v konečné fázi tak, že kdo je vidí, neuvěří, že jsme mírumilovní lidé. Ovšem každý se chtě nechtě setká dříve či později s brutalitou ulice. Proto je lepší si ji alespoň na technikách přiblížit. Tak se postupem času žák naučí ovládat svou sílu a surovost, a použít ji, když chce on. A nestane se obětí své agresivity. Tím má velikou šanci se nestát obětí agresivity jiných. Samozřejmě se na tréninku dovedeme i rozesmát a uvolnit se. Nikomu se u nás na tréninku nikdo neposmívá za něco, co nedokáže. Je tu přeci proto, aby se to naučil a všichni kdo jsou kolem něj mu k tomu rádi pomohou. Tak jsem to všem říkal a věřím, že i v myslích žáků tento pohled na snahu jiných zakotvil. Také byla do výuky občas zařazena práci z energií, aby bylo všem jasné, že jejich ruce nejsou jen nástrojem bití a ubližování, ale že se s nimi dá i masírovat a uzdravovat. Technické vybavení tělocvičny v Petřkovicích ve výše uvedených letech nebylo špatné. Jen žíněnky byly obyčejné. Žádné tatami, ale to nám až tolik nevadilo. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Nebo také “co nás nezabije, to nás ztužuje“. V plánu byla též koupě chráničů a vest k tréninku přímého boje. Byla to otázka financí. V zimě a na podzim se cvičilo v přístřeší Petřkovické tělocvičny, na jaře a v létě venku. Cvičení se zbraněmi probíhalo jen okrajově, protože bylo třeba si nejdříve neublížit svým vlastním tělem. Až bude tělo zvládnuto alespoň do přijatelné formy, mohou nastoupit techniky se zbraní. To je zhruba vše, co lze k dojo Dendó Petřkovice napsat.
Následovalo mé stěhování do Hlučína Bobrovníků, kde jsem vybudoval tělocvičnu z prostor garáže, v tehdy mém, rodinném domě. Zde jsem již převážně cvičil sám, jelikož se dřívějším žákům příliš nechtělo dojíždět. A potom už měli jiné starosti. Takže okolo roku 2006 – 2007 výuka v dojo Dendó utichla.
Další etapa začala po mém dalším přestěhování se do Ostravy – Hrabůvky. V letech 2006 -2007 se mi ozvala jedna paní - Lucie, která by chtěla cvičit náš systém sebeobrany. Tréninky probíhaly, v tu dobu, jednou týdně a jedině pod širým nebem. Převážně v nedalekém lesoparku, kde jsme měli krásné místo ke cvičení. Kmeny smrků zde tvořily na jednom místě téměř dokonalý kruh. Toto místo se stalo naším dojo. Lucie neskládala žádné zkoušky v systému Kakushinkanu. Naše tréninky byly zaměřeny převážně na techniky meče.
Přišel rok 2009 a já se opět stěhoval, a to na druhý konec republiky, do Meziboří u Litvínova. Na podzim jsem vyvěsil po městě několik letáčků s nabídkou výuky sebeobrany. Nadšenci se našli. Dne 14.12.2009 proběhl na louce za Mezibořím první trénink Kakushinkanu v této oblasti. Dne 24.2.2010 proběhly první zkoušky na 6. Kyu, kdy držitel tohoto stupně je oprávněn nosit bílý pás. Zkoušky proběhly úspěšně. Někteří lidé, do dnešních dnů, přišli a zase odešli. Někteří ovšem od začátku zůstávají a jdou technicky stále nahoru. V dnešní době, tj. rok 2016, tvoří základnu dojo Dendó Meziboří průměrně 5 žáků, kteří postupně skládají zkoušky. Pásy zde začínají hrát barvami. Nejvyšší technický stupeň je 1. kyu.