Sakki test

             Zkouška na 5. Dan proběhla v roce 2010 v červenci na  Velkém setkání Tai-kai. V poslední den cvičebního víkendu Soke řekl, ať jdu s ním, že proběhne zkouška Sakki test.

            Při chůzi do lesa, na nejvyšší vrchol, cca 400 m. jsem stále neměl ponětí, jak vlastně tento test zvládnu. Po dlouhou dobu jsem se na tento okamžik stále vnitřně připravoval a o to víc mi v tuto chvíli bylo jasné, že připraven vůbec nejsem. Celou cestu jsme stoupali beze slova. Toto času jsem intenzivně využíval navazováním kontaktu se svými duchovními průvodci a s celým válečnickým božstvem a vesmírem. A i když jsem požadovaný kontakt navázal, tak jsem rozumem stále nebyl schopen pojmout, jak tento test ve zdraví přežít.

            Po nějakém čase jsme došli až na nejvyšší bod lesa. Tam se mne Soke zeptal, zda jsem opravdu ochoten Saki test podstoupit. Odpověděl jsem ano, ale uvnitř jsem se chvěl.

            Usadili jsme se v seiza proti sobě, asi na dva metry od sebe. Sensei se začal připravovat a já uklidňovat. Po nějaké době jsem začal mít vize, vnitřní vidění. Viděl jsem, jak jeden člověk sedí na patách a druhý nad ním stojí, a drží v rukou meč. Pak ten stojící tomu sedícímu useknul hlavu! To bylo něco, co mne vůbec neuklidnilo. Ale po chvilce se mi toto vidění začalo ujasňovat. Tělo sedícího člověka bylo bez hlavy a cítilo pouze srdcem. V tom spočívala pomoc shůry, že mám cítit srdcem a nikoli se snažit hlavou. Následně jsem se soustředil na své srdce, a svou srdeční čakru jsem rozšířil, následně nato jsem ucítil ve vlnách v srdci brnění, které přicházelo od Sokeho. Stále jsme seděli proti sobě. Cítil jsem jeho přípravu, jeho emoce, které jím a jeho okolím pulsovaly.

            Po chvilce jsem se od něj čelem otočil, a usedl opět do seiza. On vstal a nějakou dobu za mnou stál. Pak se zeptal, zda jsem připraven. Odpověděl jsem, že ano. Pak zase bylo hrobové ticho. Náhle jsem ucítil silné brnění na temeni hlavy a za okamžik se mé hlavy dotknul shinai – bambusový meč, kterým měl Soke provést sakki test. Po tomto doteku začal samotný test pachu smrti.

            Seděl jsem tam s vědomím, že mne kdykoli může shinai trefit do hlavy. Snažil jsem se o zachycení zvuku, nějakého vjemu, čehokoli! Oči jsem měl doširoka otevřené, ale vše se mi mlžilo a nešlo se soustředit na nic. V jeden okamžik mi byla naprosto jasné, že kdyby to přišlo TEĎ, tak tu ránu do hlavy dostanu. Po tomto uvědomění se jako mávnutím kouzelného proutku mysl vypnula, a začalo pracovat srdce. Cítil jsem nějaké neurčito, byl jsem nervózní a nic jsem nebyl schopen vnímáním uchopit, ani se soustředit, ani se uvolnit, zkrátka nic.

            Nevím, jak dlouho jsem takhle seděl, když náhle přišel ten okamžik! Ucítil jsem zezadu prudký náraz brnění do srdce, tak silný, že mne to samovolně odhodilo stranou, nebo jsem já tak zareagoval, nevím. Prostě jsem uhnul doprava a v ten okamžik kolem hlavy zasvištěl shinai a zastavil se až u mého kolena, které zůstalo na svém místě jako v sedu na patách. Okamžitě jsem si uvědomil, že Sakki test úspěšně proběhl a já přežil! Celé tělo mne brnělo a vlny energie mnou procházely tam a zpět. Chtělo se mi řvát na Sokeho, že mne snad chtěl zabít nebo co?

            Po nějaké době jsem se uklidnil, rozdýchal a byl jsem schopen se vrátit z kopce dolů a zapojit se do dalšího tréninkového programu.

Renshi