4. HISTORIE REIKI
ThDr. Usui zasvětil celý svůj život učení “Obecné pravdy“. Dnes máme požehnání Reiki díky jeho zasvěcení a disciplinované vytrvalosti.Jeho práce o lásce lidstva obohatila naše životy. Jeho zasvěcení se do role Služebníka Světla nadále svítí na naší duchovní cestě Reiki.
V roce 1822 měl křesťanský duchovní Mikao Usui na univerzitě v Kjóto kázání. Poté se ho dva studenti ze semináře zeptali, jak Ježíš prováděl zázraky uzdravení a také, jestli by on dovedl provést totéž. Doktor Usui odpověděl, že ne. Cítil, že Bibli rozumí intelektuálně, ale nerozuměl, jak Ježíš léčil. Tímto setkáním začalo jeho životní hledání.
Odjel z Japonska do Ameriky, kde studoval na chicagské univerzitě sedm let a snažil se z Bible pochopit, jak Ježíš prováděl zázraky a přeměny. Stal se doktorem teologie, ale to, co hledal, neodhalil. Odcestoval do severní Indie a studoval tam Písmo svaté. Pak se vrátil do Japonska a začal se zajímat o Buddhu. Uvědomil si, že Buddha uskutečnil stejné zázraky jako Ježíš. Také léčil nemocné a řídil energii, protože skrze něj procházela síla Boha a Vesmíru. ThDr. Usui navštěvoval různé buddhistické sekty a dotazoval se mnichů, zda jsou schopni provádět tytéž zázraky jako Buddha. Dovedou léčit tělo? Buddhisté mu řekli, že nevěří, že léčba těla a ducha je vždy přímo propojena. Oni se zaměřují na ducha, léčbu těla přenechávají léčitelům, neboť dle jejich představ jsou tělo a duch oddělené a léčbu potřebuje duše. Nakonec zamířil doktor Usui do jednoho zen-buddhistického kláštera. Hlavnímu mnichovi položil stejnou otázku: „Víte, jak léčit tělo?“ „Už ne“ odpověděl. Tato odpověď Usuiho zaskočila, proto se zeptal: „Co myslíte tím už ne?“. Mnich mu vysvětlil, že se léčení ducha věnovalo tolik pozornosti, že už zapomněli, jak léčit tělo. 
Usui mnicha požádal, aby mu pomohl v jeho hledání toho, jak Buddha léčil tělo. Byl přijat do kláštera v Tokiu a začal pod vedením zenového mnicha studovat. Během studia se seznámil se sútrami, spisy a učením Buddhy, ale odpověď na svou otázku nenašel. Mnohokrát hledal pomoc u zenového mnicha. Tem mu vždy řekl, aby šel meditovat, protože při meditaci najde svou vnitřní odpověď. Meditace ho zavedla ke studiu čínštiny a později sanskrtu, ve kterém mají kořeny všechny jazyky. A konečně začal objevovat tajemství. Když se stal mistrem sanskrtu, začal číst učení tibetské buddhistické sekty. Zde objevil to, co považoval za klíč k léčbě. Vrátil se k mnichovi, aby se s ním podělil o své poznatky a nalezení směru. Během této společné meditace jim bylo řečeno, že doktor Usui má jít na posvátnou horu Kurijama poblíž Kjóta. Zdržet se na ní dvacet jedna dní, meditovat a postit se, aby došel osvícení a duchovní čistoty. Doktor Usui tuto pouť vykonal. Na vrcholku hory nalezl místo obrácené k východu. Každé ráno měl vstát před východem slunce a odhodit jeden z jednadvaceti kamenů, které umístnil před své meditační místo. Každý den se postil a meditoval. Když se jedenadvacátý den probudil, téměř ani neviděl svou ruku nataženou před obličejem. Jakoby před rozbřeskem neproniklo z nebes ani trochu světla. Usui našel cestu k meditačnímu místu s posledním kamenem. Před tím, než ho hodil z hory, pomodlil se. Požádal Boha o potvrzení svých objevů a o osvícení, které mu ukáže, jak jej použít. Jakmile odhodil s hory poslední kámen, daleko na východě se objevilo světlo. Jak se k němu blížilo, stále se rozjasňovalo. Vyděsil se a chtěl utéct, ale uslyšel vnitřní hlas, který mu říkal: „Hledal jsi jednadvacet let, postil ses a meditoval jednadvacet dní, modlil ses a prosil o osvícení a potvrzení a teď bys chtěl utéct?“ uklidnil se tedy a odpověděl: „Ne. Je-li toto světlo určeno mně, přijmu osvícení.“ Poté se světlo rozzářilo ještě silněji a napříč nebem ozářilo jeho třetí oko. Zdálo se mu, že umřel a dostal se do nebes, protože ještě nikdy nezažil takový pocit euforie. Kam dohlédl, všude se rozprostírala obrovská pestrobarevná duha, z níž vyplouvaly zlaté, bílé, modré a fialové bubliny.
V každé bublině byl holografický znak, se kterým se seznámil ve spisech s tibetským buddhistickým učením. Hlas řekl: „Toto jsou klíče k léčbě, nauč se je, zapamatuj si je a nedovol, aby byly zapomenuty.“ Doktor Usui se díval, poslouchal, až nakonec uslyšel, jak ve své mysli říká: „Mám je, nezapomenu je, a nepřipustím, aby se ztratily.“ Potom procitl a zjistil, že je stále na zemi. Rychle posbíral své myšlenky, pár svých věcí a začal sestupovat do údolí. Byl nadšený. Plný energie chtěl jít za svým zenovým mnichem a chtěl mu vyprávět o tom, co prožil. Jak spěchal, narazil si při chůzi palec. Sehnul se, aby se podíval, jak to krvácí a aby utišil bolest. Když to udělal, uvědomil si, jak bolest i krvácení rychle ustaly. Energie v jeho rukách se změnila. Byly celé rozpálené. Zahojil si palec a pokračoval v sestupu z hory. Dostal hlad a tak se zastavil v hostinci pro poutníky. Objednal si studenou rýži a studený čaj. Jídlo mu za chvilku přinesla mladá Japonka s ovázanou hlavou a čelistí. Usui se zeptal, co se jí stalo. Ona odpověděla, že ji hrozně rozbolel zub. Povzbuzen svým vlastním uzdravením, nabídl dívce, že ji vyléčí. Ona ochotně souhlasila. Položil ji ruce na čelist a na hlavu. Během několika minut bolest i otoky začaly ustupovat. Když Usui dojedl, chtěl zaplatit, ale hostinský řekl: „Děkuji vám, pane mnichu, ale nemohu přijmout peníze. Poskytnul jste mojí dceři službu a já nemám peníze, abych vám ji mohl zaplatit. Přijměte, prosím, jídlo výměnou za léčebnou službu, kterou jste pro nás udělal. Doktor Usui přijal jídlo jako výměnu za službu, za přenos léčivé energie.
Když doktor Usui dalšího dne dorazil do Tokia, navštívil mnicha a vyprávěl mu vše, co se mu přihodilo. Žádal ho o radu, co má dělat se symboly a hlavně s energií, kterou obdržel. Chtěl se naučit něco více o jejím použití, a jak ji má dál rozvíjet. Mnich mu opět doporučil meditaci, a v ní mu bylo řečeno, že má jít do Tokijského království žebráků. V této části města žili chudí, kteří byli poddaní svého vlastního žebráckého krále. ThDr. Usui ho vyhledal a požádal o dovolení léčit zdejší nemocné. Král mu svolení dal, i když v jeho úspěch nevěřil.
Usui byl velice ukázněný a vytrvalý. V království žebráků pracoval sedm let. Od rána do pozdního večera léčil mladé i staré. Během této doby viděl mnoho nádherných výsledků. Jednoho dne však zavítal na okraj království, kde potkal mladého žebráka, který mu připadal povědomý. Zeptal se ho, zda se neznají a mladík řekl: „Jistěže vás znám. Vy si mě nepamatujete? Jsem jeden z prvních chudáků, které jste kdy vyléčil.“ Usui řekl: „Vyléčil jsem tě a přitom jsi zůstal žebrákem?“ žebrák se na něj podíval a řekl: „Ano, udělal jsem, co jste mi řekl. V chrámu jsem přijal jméno a vstoupil jsem do společnosti. Sehnal jsem dokonce práci a oženil jsem se. Ale brzy se zodpovědnost stala příliš velkou. Rozhodl jsem se, že budu raději žebrákem. Tak se nemusím zodpovídat ani sám za sebe.“ Usui se otočil a odešel, aniž by rozhovor ukončil. Šel do svého pokoje, sbalil si své věci a království žebráků opustil.
Když se vrátil do kláštera, učitelé, kteří ho vítali u Kurijamy, ho opět duchovně přijali. Svěřili mu velice důležitý poznatek o léčení ducha a odpovědnosti pacienta v celkovém léčebném procesu. Usui si uvědomil, že dělal pravý opak toho, co buddhisté: léčil tělo, ale ne ducha. Poté mu učitelé sdělili pět duchovních principů Reiki, jež velice ovlivnily jeho další léčitelskou aktivitu. Naučil se, že když dříve dával a nežádal od pacienta, aby také na sebe převzal zodpovědnost, nedocházelo k výměně energie za poskytnutou službu. Nové učení Duchovní koncepty zahrnuje i fyzický aspekt Reiki. Pochopil, že bude-li sám žít podle duchovních principů, změní se tím nejenom jeho život, ale i léčení ostatních. Pozoroval, jak jeho aura vyzařovala do příjemcova éterického pole tyto principy a tím se měnilo vědomí a ovlivnilo se i léčení.
Také se naučil, že člověk předávající Reiki roste tím, že aplikuje duchovní principy do svého každodenního života a ten se potom těmito principy mění na všech svých úrovních. Způsob, jakým se choval, reagoval, chápal a radil jak sobě, tak ostatním, se z “Já – Ego – Moc“ člověka, změnil na Božskou vůli “Já jsem vědomí Boha“.
Doktor Usui vyučoval Reiki na japonských ostrovech až do roku 1893, kdy zemřel. V letech 1850-1893 kolem sebe shromáždil šestnáct dalších učitelů Reiki. Jedním z nich byl doktor medicíny Chujiro Hayashi, kterého pověřil uchováním tradice školy. Hayashi pak založil první Reiki kliniku v Tokiu. Když propukla druhá světová válka, naučit tuto techniku i dvě ženy, aby přežila válku, protože cítil, že mnoho mužů zemře. K tomuto kroku ho vedla jeho vnitřní vize. Jedna z žen, Hawayo Takata, se narodila na Havajských ostrovech, v roce 1900. byla dcerou japonských rodičů, ale občankou Spojených států. Byla vdovou se dvěma dětmi a v roce 1935 byla na pokraji svých fyzických sil. Trpěla celou řadou chronických chorob. Její cesta ji dovedla až do Japonska, kde hledala pomoc pro své zdraví.
Šla se léčit k tradičním lékařům. Když ležela na operačním stole a čekala na operaci, měla silný pocit, že operace není nutná. Mluvila o tom s lékařem, je-li možné použít jinou formu léčby. Doporučil ji Reiki kliniku dr. Hayashiho. Začala denně od dvou lidí dostávat Reiki energii a po několika měsících se jí vrátilo úplné zdraví.
Stala se jednou z žen, ze kterých se dr. Hayashi rozhodl udělat Mistry Reiki. Po roce se vrátila zpět na havajské ostrovy, aby tam žila se svými dcerami. V roce 1938 ji dr. Hayashi navštívil a udělal z ní Mistra Reiki. V roce 1941 se po něm stala Velkým Mistrem a po mnoho let pokračovala ve své práci na Havajských ostrovech. Ve svých 70-ti letech začala zasvěcovat další mistry Reiky. Zemřela v roce 1980 a zanechala po sobě 22 Mistrů Reiki v USA a Kanadě.
V současnosti je ve světě několik set, či snad několik tisíc Mistrů Reiki. Poselství Reiki se neustále šíří dál díky těm, kteří se zasvětili jejím principům.